Jdi na obsah Jdi na menu
 


Farní kostel Neustupov

Úvod

Od nepaměti je neustupovský kostel duchovním centrem i pro okolní osady a usedlosti, které bývaly v minulosti dosti rody_erby.pngosídlené. To se projevovalo i v návštěvnosti kostela, který při hlavních bohoslužbách býval přeplněn. Dnes je vyšší návštěvnost spojena zejména s významnými svátky nebo poutí, která se každoročně koná kolem slavnosti Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). Zvlášť krásná oslava Panny Marie se zde konala v roce 2015, kdy ji uspořádal na své náklady majitel statku Neustupov pan Michael Schmidtkunz. Slavnost začala bohoslužbou v neustupovském kostele, poté šlo procesí směrem ke hřbitovu, kde se konala krátká pobožnost a potom se pokračovalo k vrchu Špýchar, pod kterým byla znovu vysvěcena opravená kaplička Matky Boží. Do ní byla uložena nová dřevěná socha Panny Marie, kterou pro ni vytvořil rakouský řezbář.

Význam a původ kostela

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejvýznamnější a velmi cennou historickou památkou Neustupova. Má velmi dlouhou historii - byl postaven ve 12. století pravděpodobně některým z vladyků ze zakládajícího rodu Neostupů v románském slohu. Jedná se o tzv. panský tribunový kostelík, jehož obdélná loď má rozměry 14 x 8 metrů. Jižní portál lodi je raně gotický, ukončený hrotitým obloukem. Na západní straně stojí hranolová kamenná věž, která byla několikrát přestavována. Na východní straně za tzv. vítězným obloukem je půlkruhové kamenem sklenuté kněžiště (presbytář). Stavba má dodnes většinu zdiva původního z pozdní doby románské, složeného z vrstveného lámeného kamene s některými detaily již raně gotickými (okénko v apsidě a vstupní portál lodi).

První písemné zmínky pocházejí z roku 1350, kdy je kostel uváděn jako farní se správcem - plebánem. Kostel původně neměl přístavby, vchod byl hlavními dveřmi v jižní části lodi a dveřmi v kněžišti za oltářem. Za dobu své existence prodělal jednu velkou přestavbu a několik oprav. V kostele jsou náhrobní kameny rodu Vidláků ze Slavkova a Kaplířů ze Sulevic.

Hlavní přestavba (1690 - 1700)

Největší přestavba kostela se prováděla v letech 1690 - 1700. Původní (pravděpodobně dřevěný) rovný strop byl odstraněn a nahrazen novým půlkruhově sklenutým s renesanční hřebínkovou klenbou. Pilíře klenutí byly zasazeny do původních oken a ve zdivu byla vybourána a osazena nová okna. Na severní straně byla přistavena boční kaple sv. Jana (dnes Panny Marie Lurdské) a v kostele realizována zděná kruchta (kůr) namísto původní tribuny. Dále byla opravena střecha, zdi a veškeré omítky. Hlavní náklady na opravu nesli baron Karel z Bissingen a rytíř František Dohalský.

Další opravy a přístavby

Roku 1757 byla za faráře Antonína Weisenthala přistavěna sakristie na severní straně kostela. Původní dveře do kněžiště byly zazděny a byla vytvořeny nové, přímo ze sakristie.

V roce 1819 byla přistavěna vstupní síň na jižní straně kostela a schody na kruchtu, roku 1827 byly pořízeny varhany.

Roku 1849 za faráře Josefa Zátka byla položena nová dlažba, přestavěny oltáře, pozlaceny sochy andělů na hlavním oltáři a vymalován vnitřek kostela. Náklady byly uhrazeny tehdejším patronem kostela Antonínem Rombaldem za přispění věřících.

Další velká oprava se prováděla v letech 1870 - 1875 za děkana Jana Tischera. Náhrobní kameny, které byly v podlaze kostela, byly vyzvednuty a osazeny do zdí, aby se předešlo jejich dalšímu poškození. Dále byla realizována nová kamenná dlažba , provedena úprava oken, postranních oltářů a opravena střecha kostela. Hlavním sponzorem byla patronka kostela, vdova Amálie Rombaldová.

Nová dřevěná podlaha byla v kostele instalována roku 1910 na náklady hraběte Vladimíra z Aichelburgů.

V roce 1921 u příležitosti 300. výročí popravy Kašpara Kaplíře ze Sulevic byla za účasti děkana Vojtěcha Harmacha, hraběte Artuše Aichelburga a sokolů otevřena prostřední hrobka. Bezhlavé tělo Kašpara Kaplíře ale nalezeno nebylo.

Poslední velká oprava se prováděla roku 1985 za děkana Františka Veselého z Mladé Vožice, který vymohl částečnou dotaci na tyto práce. Byla opravena střecha kostela i věže, vnitřní a venkovní omítky, opraveny oltáře a varhany. Dílo bylo velmi dobře provedeno díky spolupráci pana děkana, rodiny Kučerovy i mnoha dalších šikovných lidí z Neustupova a okolí.

Při této opravě byla kompletně odstraněna původní omítka a bylo zjištěno mnoho zajímavých skutečností. Našlo se např. původní románské okno na jižní straně lodi, které bylo zazděno při přestavbě roku 1690. Dále potom původní vchod do kaple nebo dveře do kněžiště zazděné při přístavbě sakristie v roce 1757.

oprava_1985.png

Věž kostela

Nejcennější částí neustupovského kostela je jeho románská věž s dvěma řadami 24 potrojných okének podle původního vez.jpgrománského slohu. Když věži v roce 1757 hrozilo sesutí, dal ji majitel neustupovského panství baron Jan Václav z Wasmuthu opravit. Bohužel při opravě původní románská okna zazdil, odstranil i původní střechu a místo ní byla tesařem Janem Kadařem z Květuše zhotovena střecha baňatá - cibulovitá. Oprava byla dokončena v srpnu roku 1768.

Když věž opět chátrala, odhodlal se patron kostela, hrabě Artuš Aichelburg roku 1922, že ji přestaví zpět do původního slohu románského. Práce vykonal stavitel Václav Svoboda z Votic za 54 000 korun, na kterou přispěl 16 000 korun Státní památkový úřad, zbytek uhradil hrabě Artuš Aichelburg. S pracemi pomohli i místní řemeslníci a dobrovolníci.

9. června 1985 za účasti děkana Františka Veselého z Mladé Vožice, předsedy MNV Václava Mrázka a veřejnosti byla věže umístěna schránka s popisem tehdejšího stavu Neustupova s fotodokumentací a šesti kusy kovových platidel.

Zvony

Ve věži jsou dva velice cenné zvony z poloviny 16. století. Starší zvon sv. Václav z roku 1548 má průměr 98 cm, výšku 73 cm a na plášti reliéf Panny Marie s Jezulátkem.

Druhý zvon  sv. Kateřina z roku 1558 má průměr 85 cm , výšku 66 cm a na plášti jsou tři štítky s postavami žen s dětmi v náručí. Reliéfy patrně představují Kateřinu Ciplovou z Kravska a rytíře Kuneše ze Slavkova, od něhož zvon pocházel.

Je veliké štěstí, že se tyto dva velmi cenné zvony dochovaly dodnes. Roku 1916 měly být zrekvírovány pro válečné účely, ale díky osobnímu dopisu hraběte Artuše Aichelburga předsedovi Státního památkového úřadu dr. Jeřábkovi byly zachráněny. Podobná situace se opakovala i za druhé světové války, opět se však podařilo vydání zabránit.

Hlas zvonů je velmi zdařilý a dokonalý tak, že v širokém okolí není obdobného.

Ve věžičce nad presbytářem z roku 1837 bývaly dva zvonky. Jeden sv. Prokopa a vážil 15 kg, druhý, sv. Jana Nepomuckého z roku 1930 vážil 18 kg. Oba zvony byly v roce 2004 nahrazeny novým s průměrem 42 cm a výškou 32 cm.

Roku 2004 bylo zvonění upraveno na elektrický pohon.

(podle knihy Farní kostel v Neustupově od Antonína Holubovského)