Jdi na obsah Jdi na menu
 


Faráři, kteří zde působili

Kolem roku 1350 je neustupovský kostel připomínám jako farní a má svého plebána. Od roku 1364 zde působili většinou plebáni ze Soběšína, ale jejich jména nejsou známa (roku 1364 je pouze připomínán plebán Jan). 

V 15. a 16. století Neustupov a celé okolí přilnulo k husitství a působili zde kněží podobojí, později do roku 1624 potom protestantští. Z těch dob je znám např. kněz Václav Rosa.

Od roku 1651 až do roku 1710 sem docházeli faráři z Miličína a z Votic, kde byl františkánský klášter.

Seznam farářů od roku 1700

1700 P. Jan Breittenberger, františkán z Votic
1703 P. Jan Norbert Moteli
1710 P. Jan Tayrle
1714 P. Jan Antonín Boletz
1726 P. Jan Antonín Czech
1727 P. Jan Matěj Foitl
1746 P. František Kornout
1757 P. Antonín Weissenthal
1765 P. Josef Dubský
1794 P. Vojtěch Kovář
1829 P. Václav Dušek
1847 P. Josef Zátka
1865 P. Jan Tischer, děkan
1889 P. Václav Novák 
1890 P. Vojtěch Harmach, děkan (1898 zřízeno kaplanství - kaplan sídlil v tzv. kaplance nad farou)
1925 P. František Kostka, vikář

1948 P. Antonín Šesták (1918, Suché Vrbné - 2006, Stará Boleslav)

antonin_sestak.jpg Vysvěcen 1943 v Českých Budějovicích, poté kaplanem v Písku, Sušici a Volenicích. Od roku 1943 administrátorem v Čimelicích, od 1.9.1948 přeložen do Neustupova. Právě zde se rozvinula jeho činorodá spolupráce s věhlasnými pražskými chrámovými sbory, za všechny jmenujme alespoň sbor Svatojakubský, v součinnosti s nimiž zde celebroval figurální mše a pořádal velkolepé koncerty duchovní hudby. Díky této nenásilné evangelizaci vlastním životem a uměním byl v této farnosti pater Šesták ve velké oblibě a vážnosti. Sem se klade rovněž počátek jeho činnosti spisovatelské a badatelské, krom níž se však podle aktuální nutnosti nevyhýbal ani záležitostem ryze životně praktickým, jako kupř. chovu ovcí a králíků. Jeho houževnatost byla ve všech směrech obdivuhodná a úsilí o spásu duší nepřehlédnutelné. Navzdory tuhé totalitě byla tato farnost velmi živou buňkou a když se rozpadlo po několika měsících místní JZD, bylo stanoveno, že nebude potrestán nikdo jiný, než místní farář. Pater byl tedy znovu přeložen, a to do Sedlice u Blatné, tam byl odposloucháván a v roce 1959 přeložen do Myslíva na Klatovsku s nádherným poutním kostelem Narození Panny Marie od K.I.Diezenhofera. Při jeho náročné opravě vyvinul dokonce unikátní systém závěsného lešení vhodný pro opravy vysokých budov, který si nechal patentovat. V roce 1969 dokonce obdržel navzdory cenzuře odpověď na gratulaci americkým astronautům k přistání na Měsíci. V letech 1981 - 1994 působil jako arciděkan v Klatovech, i zde zachránil před zřícením všechny kostely. Jeho posledním působištěm se potom stalo poutní místo Stará Boleslav, kde byl zvolen kanovníkem a později proboštem zdejší Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána. Na sklonku života potom založil Fond P. Antonína Šestáka, který má za cíl navazovat na jeho činnost.

Na pamětní desce, která mu byla odhalena, stojí:

Zde slavné vzkříšení očekává
emeritní probošt staroboleslavský, arciděkan klatovský,
administrátor farností Sušice, Volenice, Staré Kestřany, Písek,
Čimelice, Neustupov, Sedlice u Blatné, Myslív a Nicov
Pater ANTONÍN ŠESTÁK
horlivý kněz Kristův a oddaný mariánský ctitel,
vzdělanec, humanista, autor duchovních a uměleckých děl,
vynálezce lešení a restaurátor chrámů Páně,
zakladatel Nadačního fondu.
Celý svůj život naplnil prací pro Boží království.
* 23. prosince 1918      + 17. ledna 2006
Příchozí žádá o modlitbu za spásu duše.

1953 P. František Homolka

(přišel právě ze Sedlice u Blatné)

1960 P. Karel Tomšů, kancléř českobudějovické kurie

tomsu.png1950 zatčen a téměř celý rok vězněn bez obvinění v Ruzyni; 31.1.1951 Státním soudem v Praze odsouzen za údajné spáchání trestného činu velezrady ke třem letům odnětí svobody; následně internován ve sběrném táboře v klášteře Matky Boží u Králík na česko-moravském pomezí; po propuštění a obnovení státního souhlasu s výkonem duchovenské služby byl v letech 1960 - 1968 farářem v Neustupově, Oldřichovci, Miličíně a ve Vrcholtovicích.
 

 

1968 P. František Kropáček

1977 P. Jindřich Hasík

(v roce 1949 administrátorem v Kosově Hoře)
 

1979 P. František Veselý, děkan z Mladé Vožice

Narozen 25. ledna 1915 v Nové Cerekvi, po ukončení studií kaplanoval v Nové Vsi. V roce 1945 se po smrti tehdejšího vožického děkana stal jeho nástupcem. Byl v té době nejmladším děkanem českobudějovické diecéze. V roce 1953 byl nucen opustit Vožici. O této době velice nerad hovořil. Poté byl ustanoven farním správcem ve Vodňanech. Miloval blízký Lomec, mariánské poutní místo u Vodňan, často na něj vzpomínal a navštěvoval ho i později. Roku 1972 se vrátil do Mladé Vožice. Byl požehnáním pro mladovožickou farnost. Dobrý člověk, kněz, který měl pro každého vřelé slovo povzbuzení, úsměv a požehnání. Znal bolesti svých farníků, byl s nimi v dobách dobrých i zlých. Žil v době, která nebyla příliš nakloněna křesťanům, ale on přesto nezahořkl a dokázal všechna příkoří odpustit. Za jeho působení byl kostel opravován, pořídila se nová dlažba, kostel byl nově vymalován, proběhla oprava varhan, byly pořízeny nové zvony. Velkým počinem bylo pořízení nového oltářního obrazu sv. Martina. Udržovala se i kaple na Hradě dle možností. Postupně mu byly předávány další farnosti - Nová Ves, Šebířov, Neustupov a Vrcholtovice. Letos uplyne též 25 let jeho odchodu na věčnost. Opustil nás dne 2. února 1990 ve věku 75 let. Už nás není mnoho, kdo měl tu možnost s tímto vzácným knězem a člověkem spolupracovat. O to více si této výsady vážíme. Náš pan děkan odpočívá na vožickém hřbitově. 

1990 P. Prof. ThLic. PaedDr. Martin Weis, Th.D., farář z Borotína

weis.pngnarozen 9. dubna 1962 v Českých Budějovicích, nyní profesor církevních dějin na Teologické fakultě Jihočeské univerzity; vedoucí katedry teologických věd, čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích a člen vědecké rady několika univerzit v ČR a na Slovensku; autor 15 knih z oblasti historie

 

2000 P. Jacek Zyzak, MS, farář z Mladé Vožice

jacek.jpgčlen řádu saletinů, nyní administrátor farnosti Mělník

 

 

2009 P. Mag. theol. Stanislav Brožka, farní vikář z Tábora

brozka.pngnyní dále studuje na Papežské univerzitě v Římě

 

 

 

2009 P. Ing. Mgr. Jan Kuník, administrátor farnosti Chotoviny

kunik.pngnyní administrátor farnosti Starý Rožmitál

 

 

2011 P. Vladimír Koranda, administrátor farnosti Chotoviny

Rozhovor s P. Korandou pro Táborský deník

ta_koranda_021209_denik-605.jpg

Farář Vladimír Koranda: Bůh není pocit, je skutečností. Ale není dědečkem, který plní lidem jejich přání
Planá nad Lužnicí – Veselá kopa. Takto stručně je možné charakterizovat plánského římskokatolického faráře Vladimíra Korandu.

 Autor: Alena Šatrová

Nad každou položenou otázkou se nejdříve zasměje, pak přemýšlí a následně putuje pamětí pro odpověď. V úvodu rozhovoru dostal obvyklou radu: Pokud na otázku nebudete chtít odpovědět, klidně to řekněte. Neudělal to ani jednou. V lezavém chladu jeho fary jsme spolu strávili přes hodinu.

Jak se má farář v pátek odpoledne. Je taky unavený po celém týdnu?
Jistá únava je, ale záleží, co zrovna bylo. Někdy mám víc příprav například na svatby, pohřby nebo křty a také mše. Letos toho ještě moc nebylo.

Jak relaxujete?
Chodím na procházky, třeba do lesa, ale ne na houby. Nebo si rád čtu.

Vaše cesta za oltář nebyla jednoduchá, nakonec jste musel být tajně vysvěcen, protože studia vám nebyla povolena. Bylo to jen dobou?
Já jsem od šesté třídy začal ministrovat. U nás v pohraničním městě se ještě vypravovaly pohřby z domova, takže mne všichni učitelé viděli v čele průvodu s křížkem. Tímto pak na mne bylo hleděno, takže studovat jsem nemohl, jen jsem se vyučil zedníkem.

Ještě na základní škole jste se rozhodl, že po vzoru svého příbuzného se chcete stát také knězem. Co na to říkali rodiče?
Nebyli proti, ale oni o tom vlastně ani nevěděli. Šel jsem se učit, pak na vojnu a že jsem byl potom tajně vysvěcen, nikdo vědět nesměl. Matka se o tom dozvěděla, až když byla hodně nemocná a nemohla chodit. Pro ni jsem mohl sloužit mši svatou.

Jak reagovala?
Přijeli jí to říct lidé, kteří byli za mě zodpovědní. Měla radost. A sestra se o tom dozvěděla až po revoluci, litovala, že jsem jim o svěcení neřekl, že by ráda přijela.

O svém budoucím poslání jste měl jasno hrozně brzy, jak jste si to jako malý kluk vůbec uvědomil?
Ono se říká odříkaného chleba největší kus…

Prosím?
Když mi bylo asi pět šest let, vzali mne rodiče před Vánoci do kostela. Já v lavici pak uvažoval, kde asi ten kněz bydlí. Říkal jsem si, že to musí být v kostele, že určitě na kúru, kde jsou varhany a byla tam nějaká skříň. A já si řekl, že knězem v životě nechci být, protože v kostele je zima. Pak jsem ale stejně začal ministrovat a pochopil, že v kostele se nebydlí.

Jak se člověk dostane k tajnému vysvěcení?
Přes známého, který byl kaplanem v Klatovech a znal se s načerno vysvěceným knězem. On mě s ním seznámil. Nejdřív si mne ale trochu oťuknul, jestli třeba nejsem sledovaný.

Vy jste ale přece jen začal studovat, lépe řečeno jste se o to pokusil.
Ano, u nás v podniku jsem se totiž dozvěděl, že každý rok potřebují dva dělnické kádry na vysokou. Tak jsem se šel zeptat a začal s gymnáziem. Po roce mi ale sdělili, že proti mému studiu byly vzneseny námitky a že se proti tomuto rozhodnutí nelze odvolat. To na školu přišlo z StB. Zjistili, že bych si mohl udělat maturitu. Ani ředitel ale nevěděl, proč musím odejít.

Zjišťoval jste důvody?
Tak, mně to bylo jasný, ale chtěl jsem to slyšet od nich. Šel jsem tedy za krajským inspektorem. Jenže ten mi řekl, že to je tajné, že mi to říct nemůže, ale že to není kvůli prospěchu. Napsal jsem odvolání, protože když jsem se vrátil ze školy, už jsem nemohl dělat ani toho zedníka. Jen sekat nebo kopat. Mě ke studiu doporučil podnik, takže z jeho strany asi žádné námitky nebyly. Jako řádný občan jsem tedy žádal o prošetření s tím, že mám na to právo. A že pokud mi nevyhoví, tak se ve mne upevní přesvědčení, že tyto vymoženosti (škola) jsou v našem státě pouze pro členy komunistické strany.

Vy mi to citujete, jako byste to psal včera. To si to tak slovo od slova pamatujete?
Ano, tohle si pamatuju moc dobře. Ani jsem nečekal, že mi odpoví, ale že pro mne rovnou přijedou a zavřou mě. Bylo mi to bylo jedno, neměl jsem o co přijít, krompáč a lopatu by mi nikdo nevzal.

Jak to odpadlo?
Nepřijeli a k mému překvapení odepsali, že mi do dvou týdnů ty námitky sdělí. Dokonce to pak přišlo dřív a musím říct, že ani nelhali. Napsali mi, že škola, pro kterou jsem se rozhodl – tedy gymnázium, je přípravkou pro vysokou a že se nehledí na prospěch, ale na politickou angažovanost. A protože já nikde angažovaný nebyl, tak dostali přednost jíní, třeba i čtyřkaři. Já jsem mohl jít studovat průmyslovku. Jenomže já potřeboval to gymnázium. Tak jsem se šel ptát do jiného města, ale asi jsem se neměl představovat, už o mne všechny školy věděly. I policajti o mne všechno věděli a když mne zastavili v autě, tak bez pokuty jsem nikdy neodjel.

Jaký to byl pocit, že jste tak sledovaný?
Moc mi to nevadilo, byl jsem zvyklý od toho mého příbuzného, kterého taky sledovali. Ale pak jsem se přes ty Klatovy dostal do Prahy a pak mne ve Východním Německu kardinál tajně vysvětil. U nás to nešlo, protože každý biskup, který přijel od jinud, byl sledovaný.

Do vězení jste se ale nikdy nedostal.
To ne, ale víte, že tomu moc nechybělo? Když u mne potřebovali udělat domovní prohlídku, aby zjistili, jestli něco studuju, tak jsem údajně vykradl kostel, protože málo vydělávám. Následoval osmihodinový výslech v Krumlově na zámku. Člověk nikdy nevěděl, na čem je a navíc tenkrát jste musela dokazovat nevinu. Naštěstí jim šlo jen o tu školu a já jsem byl včas upozorněn. Boží prozřetelnost naštěstí funguje.

Bůh je láska

Jak si mám představit Boha, jaký obraz má ve vás?
Lidé si ho představují různě, ale nelze ho vidět jako nějakého dědečka, který plní lidem přání. Je to tak, jak píše svatý apoštol Jan: Bůh je láska a my jsme Boha poznali jako lásku, a proto jsme v něho uvěřili.

Takže jde o pocit.
Pocit ne, protože Bůh je skutečnost. Když jsem přišel z vojny, tak jsem měl bouračku a prý byl zázrak, že jsem ji přežil. Motorka byla o kus kratší, ale mně se nestalo vůbec nic. Jedna paní mi na to řekla: To máš za to, Bůh tě má rád. A s tímto vědomím jsem šel životem.

Věříte, že vás má rad? Vždyť vám vzal dva sourozence.
Věřím, to nezávisí na životě, protože pro Boha je vždycky rozhodující život věčný. Ten na zemi pro každého jednou skončí.

Pane faráři, co si o nás myslíte, když zaklejeme „ježíšimarjá“nebo „kristepane“?
Že berete jméno boží nadarmo.

Budeme potrestaní?
Tak… asi to většinou lidi řeknou nějak automaticky, aniž si to uvědomí a ani to neříkají s nenávistí.

Taky vám to někdy ujede?
To ne, my jsme i doma museli mluvit slušně.

Ale člověk si občas potřebuje tímto ulevit. Jak si zakleje farář, když se klepne kladivem do palce?
Řeknu si, že jsem blbec (dlouhý smích).

Čím si vyplňujete čas, když jste doma?
Nejvíc mě baví turistika, rád se jedu někam podívat.

Já jsem slyšela, že nejezdíte na výletý sám, ale že jste takovou malou cestovkou.
No ano, kdo má zájem, tak ho vezmu s sebou. To jsem jednou vzal babičky ze sousední farnosti do Rakouska na lanovku. A to jedné bylo osmdesát. Jeden pán mi tam povídal: Vy jste se chtěl babek zbavit, tak jste je vzal na lanovku… (huronský smích).

Víte, co mne už delší dobu znepokojuje? Ten váš snubní prstýnek na levém prsteníčku.
Ne, to není snubní prstýnek, to je růženec. Abych ho nemusel nosit po kapsách.

Aha, tak to mi odlehlo, už jsem si myslela, že jste porušil celibát.
Je pravda, že když jsem ještě nebyl knězem, tak jsem jel autobusem a dvě ženy se mne ptaly, jestli už jsem ženatý. Říkám ne a ony hned, co tedy znamená ten prstýnek na prstu? Lidi měli starost, kdy se konečně ožením. Přece jen už jsem byl ve věku.

Každého faráře, se kterým jsem dělala rozhovor, se ptám na jeho krédo. Máte nějaké?
Tak asi, že člověk má mít nějaký cíl, aby žil dobře.

Zdroj: Táborský deník

Významný rodák - P. Rudolf Zimandl

zimandl.jpgNarodil se 16. června 1919 v Neustupově. Vystudovat bohosloví bylo přáním nejen jeho, ale i jeho maminky. Kněžské svěcení přijal 29. června 1947 v katedrále sv. Víta v Praze. Hned po svěcení byl ustanoven kaplanem ve Slaném, v letech 1951 - 1957 působil jako administrátor ve Vraném nad Vltavou a v Peruci. Od roku 1957 do roku 2004 působil dlouhých 47 let jako farář ve Mcelích. Za vynikající kněžskou práci byl jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. V roce 1970 byl jmenován litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou osobním farářem s právem nosit synodalie a expositorium.

Zasloužil se o obnovu komplexu kostela, fary a zvonice ve Mcelích a zachránil tak významnou kulturní památku, pomohl obnovit i kostely na Loučeni, v Jabkenicích i jinde na Nymbursku.

V roce 2004 odešel na vlastní žádost z aktivní služby do Kněžského domova ve Staré Boleslavi, kde se v září 2009 mohl osobně setkat a krátce promluvit s papežem Benediktem XVI. Zemřel o necelý rok později, 7. července 2010. 15. července 2010 byl pochován litoměřickým biskupem do hrobu na místním hřbitově ve Mcelích. Do historie Nymburska se zapsal jako jeden z význačných občanů s velkým duchovním i kulturním vlivem na své současníky.

(podle knihy Farní kostel v Neustupově od Antonína Holubovského)