Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravdy víry

Bůh je jeden.
Bůh je nejvýš spravedlivý.
Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý.
Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
Duše lidská je nesmrtelná.
Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.

Desatero Božích přikázání

1. V jednoho Boha věřiti budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Aniž požádáš statku jeho (podle Ex 20,1-17).

Patero církevních přikázání

1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovat pracovní klid

„O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností účastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení“ (kán. 1247 CIC).
„Povinnost účasti splní, kdo se mše účastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem, buď v den svátku, nebo večer předcházejícího dne.
Jestliže z důvodu nedostatku duchovních nebo z jiného závažného důvodu není možná účast na mši, velmi se doporučuje, aby se věřící účastnili bohoslužby slova, jestliže se koná podle předpisů diecézního biskupa ve farním kostele nebo na jiném posvátném místě, nebo aby se věnovali po náležitou dobu modlitbě buď sami, nebo v rodině nebo ve společenství rodin“ (kán. 1248 § 1 a 2 CIC).

2. Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok

„Každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy“ (kán. 989 CIC).

3. Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době

„Každý věřící je po svém prvním svatém přijímání povinen alespoň jednou za rok přistoupit k svatému přijímání. Toto přijímání je povinen splnit v době velikonoční, pokud je ze spravedlivého důvodu nesplní v jinou dobu během roku“ (kán. 920 § 1 a 2 CIC)

4. Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny

„Pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista“ (kán. 1251 CIC)

5. Přispívat církvi na její potřeby

„Křesťané jsou povinni přispívat na potřeby církve, aby měla prostředky, nutné pro bohoslužby, pro apoštolát, pro charitativní činnost a také pro přiměřené vydržování těch, kdo jí slouží. Křesťané jsou také povinni usilovat o sociální spravedlnost a ze svých příjmů podporovat chudé, pamětlivi příkazu Páně“ (kán. 222 § 1 a 2 CIC)

 

ZASVĚCENÉ SVÁTKY:

Tzv. zasvěcené (přikázané) svátky mají stejnou platnost jako neděle a účast na mši a pracovní klid je o nich závazná stejně jako v neděli. V celosvětovém měřítku to jsou slavnosti:
- Narození Páně (25. 12.)
- Zjevení Páně (6. 1.)
- Nanebevstoupení Páně (čtyřicátý den po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně)
- Těla a krve Páně (čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice)
- Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
- Neposkvrněného početí Panny Marie (8. 12.)
- Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.)
- svatého Josefa (19. 3.)
- svatých Petra a Pavla (29. 6.)
- Všech svatých (1. 11.).

Tyto dne se slaví jako neděle, a připadnou-li na pátek, ruší páteční půst. Česká biskupská konference, která má pravomoc počet zasvěcených svátků upravit podle místních podmínek, redukovala počet zasvěcených svátků na dva: slavnost Narození Ježíše Krista (25. 12.) a slavnost Panny Marie, Matky Boží (1. 1.). Tyto svátky má věřící katolík světit jako neděli svátečním klidem a návštěvou bohoslužby. Ostatní významné svátky je slavení výrazně doporučeno (vzhledem k jejich postavení v univerzální církvi a k tomu, že v mnoha zemích světa jsou i dny pracovního klidu), ale v ČR není závazné pod hříchem.

Česká biskupská konference k tomuto mezinárodně platnému seznamu zasvěcených svátků přidává i doporučení stejně slavit slavnosti našich národních světců:

- sv. Cyrila a Metoděje (5.7.) a
- sv. Václava (28.9.)

 

POSTY:

Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu: zdrženlivosti od masa (zavazuje od 14 let) i újmy v jídle (jen jednou za den se najíst dosyta, závazné od 18 do 60 let).

Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost, je dnem pokání. Forma pokání je:

- půst od masa nebo

- jiný kající skutek (návštěva nemocného, pomoc druhým, soustředěné věnování se blízkým více než běžný den, zřeknutí se cigarety, alkoholu, zábavy, televize, internetu, ...) nebo

- modlitba, četba Písma sv.

Celá postní doba (kromě nedělí) je časem kající praxe církve.

Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst alespoň 1 hodinu.

Výše uvedené závazky jsou minimální, v rámci svých možností je možné třeba na Velký pátek vyzkoušet, jaké to je, když někdo musí vydržet celý den jen o (chlebu a) o vodě ... Pomůže nám to nejen v tréninku sebekázně, ale možná zjistíme, že máme méně energie na zbytečné spory a snažíme se ji využít na podstatné věci. A také přijdeme na to, že k životu zas tolik jídla a dalších věcí nepotřebujeme ... 

 Převzato z www.pastorace.cz

Katechismus katolické církve

Katechismus katolické církve předkládá uspořádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek křesťanského katolického učení, jak o víře, tak o etice, a to ve světle 2. vatikánského koncilu a celkové tradice církve. Jeho hlavními prameny jsou Písmo svaté, Otcové, liturgie a učitelský úřad církve.

Jeho internetovou on-line verzi naleznete na stránkách www.katechismus.cz.